Hrůza

Sice mě kolegové varovali, ale mně to nedá. Prostě si dnes budu stěžovat, i když článek nevyzní pozitivně a tak nebude sledovat zamýšlenou linii našeho blogu.

Už druhý den sedím na jednání komise, která zasedá třetím rokem každých půl roku (plus pravidelné telekonference každých 14 dní) a připravuje podklady pro evropskou legislativu. A čím dál víc ve narůstá potřeba praštit pěstí do stolu, rozšlapat počítač nebo začít mlátit hlavou o zeď. Co se včera schválilo dneska je zpochybněno. Co bylo před rokem správně, dneska je chybně. Neřeší se celý koncept, ale jednotlivosti. Prostě hrůza, jak je napsáno v titulku.

A proč to sem píšu? Kromě toho, abych si vylil srdíčko, tak bych chtěl zdůraznit i pár rad pro práci na projektech.

1. Nevybírejte si vedoucího podle funkce, ale podle jeho schopností.
2. Mezi schopnosti vedoucího patří tah na bránu a umění v pravou chvíli zastavit nekonečnou diskuzi.
3. Nejdůležitější vlastností je rozhodování na základě podkladů – ve spoustě případů není možné čekat na konsensus.
4. Na začátku je potřeba mít vizi a ostatní musí respektovat člena týmu s vizí.
5. Je dobré mít v kolektivu někoho, komu říkám „věčný rejpal“. Na druhou stranu je nutné mít v týmu někoho, kdo ho zastaví – například ho vytáhne na skleničku (za předpokladu, že vydrží víc než „rejpal“).
6. Nezapomeňte na rozdělení práce (zodpovědnosti) a kontrolu. Věty typu „do příště se připraví“ se překládají jako „příště nic nebude“.
7. Když už někomu práci zadáte, určitě ji v termínu zkontrolujte (zvlášť, když víte, že ji udělal). Pokud tomu tak nebude hrozí syndrom popsaný v předchozím bodě – „příště nic nebude“.
8. Ten, kdo se bude o přestávkách bavit o práci, během obědů a večeří řešit „drobné problémy“ a ještě zvát kolegy na hromadné procházky, aby si mohli nezávazně popovídat o řešených problémech, zaslouží veřejné pranýřování spojené s přednáškou o duševní hygieně.